Kinematika
předchozí - Obsah - další
Úvodní pojmy - Mechanický princip - Galileiho transformace - Michelsonův pokus - Postuláty - Relativnost současnosti - Dilatace času - Podélný Dopplerův jev - Příčný Dopplerův jev - Hodiny v letadle - Mezony pí - Kontrakce délky - Transformace - Skládání rychlostí

Příčný Dopplerův jev

Je-li spojnice pozorovatele P s pohybujícím se zdrojem Z kolmá ke směru jeho rychlosti, podélný Dopplerův jev se podle klasické fyziky neprojeví, protože se zdroj k pozorovateli ani nepřibližuje ani se od něj nevzdaluje a nedochází tedy ke zhuštění či zředění vlnoploch. Nastává však příčný Dopplerův jev, který lze vysvětlit relativistickou dilatací času.

Podle speciální teorie relativity souvisí totiž perioda T0 zdroje světla, který je vzhledem k pozorovateli v klidu, s periodou T zdroje pohybujícího se rychlostí v vztahem

\begin{displaymath}T = \frac{ T_{0}} {\sqrt{1 - \frac {v^2}{c^2} } }. \end{displaymath}

Ze vztahů $\nu = \frac{1}{T}$ a $\nu_{0} = \frac{1}{ T_{0} }$ pak vyplývá

\begin{displaymath}\nu = \nu_{0} \sqrt { 1 - \frac {v^2}{c^2} } \end{displaymath}

ve shodě s experimentem.

Příčný dopplerův jev jako první experimentálně prokázali v roce 1938 američtí fyzikové H. E. Ives a G. R. Stillwell měřením frekvence světelného záření velmi rychlých iontů vodíku ve směru kolmém k jejich pohybu. Od té doby byla provedena řada dalších, ještě přesnějších měření, která potvrdila platnost vztahu pro příčný Dopplerův jev a tím i správnost relativistického vztahu pro dilataci času.

Začátek stránky
předchozí - Obsah - další
Úvodní pojmy - Mechanický princip - Galileiho transformace - Michelsonův pokus - Postuláty - Relativnost současnosti - Dilatace času - Podélný Dopplerův jev - Příčný Dopplerův jev - Hodiny v letadle - Mezony pí - Kontrakce délky - Transformace - Skládání rychlostí

Speciální teorie relativity, Jaroslav Joch © 2000