Historický úvod
předchozí - Obsah - další
Klasika - Galilei - Newton - Vznik a vývoj - Lorentz - Einstein

Hendrik Antoon Lorentz
(18. 7. 1853 - 4. 2. 1928)

Lorentz

Zakladatel elektronové teorie studoval na univerzitě v holandském Leidenu, kde ve 22 letech obhájil disertační práci  s takovým úspěchem, že za tři roky byla pro něj zařízena nová katedra teoretické fyziky. Šlo o práci týkající se odrazu a lomu světla z hlediska Maxwellovy teorie, jež předznamenala jeho celoživotní zaměření. Narozdíl od Maxwella však záhy dospěl k názoru, že k popisu elektrických, magnetických a optických jevů samotná koncepce pole nestačí, ale že je třeba přihlížet i k elektrickým vlastnostem látky, tvořené elektrony.

V práci z roku 1892 je dán nový obsah Maxwellovým rovnicím, přičemž vektory elektrického posunutí a magnetické indukce mají mikroskopický, statistický význam. K těmto Maxwellovým - Lorentzovým rovnicím přistupuje nový fundamentální vztah pro tzv. Lorentzovu sílu, které podléhá elektrický náboj v elektromagnetickém poli. Jestliže se částice s nábojem pohybuje současně v elektrickém a magnetickém poli, působí na ni jak síla elektrická Fe, tak síla magnetická Fm. Výslednice obou sil je Lorentzova síla Fl = Fe + Fm. Samotný tento vztah má mnoho významných aplikací, například při výkladu Haalova jevu či při výpočtu pohybu částic v urychlovačích. Lorentz se dále zabýval elektromagnetickou teorií a roku 1875 vysvětlil vzorce pro itenzitu při odrazu a lomu.

Lorentz se zaobíral také existencí absolutní vztažné soustavy, "éteru". Jím odvozené vztahy spojující navzájem vztažné soustavy, vůči nimž se mění tvar Maxwellových rovnic, jsou předzvěstí speciální teorie relativity. Později dostaly název Lorentzovy transformace. Dále dokončil také velké práce z oblasti hydrodynamiky, jež přispěly k řešení existenčního problému jeho vlasti - vysušování pobřežních oblastí.

Lorentzovou elektronovou teorií a statistickou interpretací makroskopických veličin vrcholí klasická elektrodynamika. Také optickým konstantám látek dává hlubší význam, takže elektrodynamika a optika se stávají jedinou, neoddělitelnou vědou. V roce 1902 mu byla spolu s P. Zeemanem udělena Nobelova cena za výzkumy v oblasti působení magnetického pole na záření.

Začátek stránky
předchozí - Obsah - další
Klasika - Galilei - Newton - Vznik a vývoj - Lorentz - Einstein

Speciální teorie relativity, Jaroslav Joch © 2000